Dvě tváře kotlíkových dotací
Majitelé domů na Lounsku, Žatecku a Podbořansku si mohou připravovat své žádosti o peníze na výměnu zastaralých zdrojů tepla za ekologičtější. Posílat je podle týdeníku Lučan budou moci v polovině září. Smyslem tzv. kotlíkových dotací je, aby se lidé zbavili starých kotlů na tuhá paliva, a pořídili si ekologičtější na plyn či biomasu nebo tepelné čerpadlo.
Vytápění plynem nebo biomasou není pokaždé možné, proto se dá čekat, že největší zájem bude o tepelná čerpadla. Ty jsou přitom poháněná elektřinou, která v tuzemsku zhruba z poloviny pochází z neekologických uhelných elektráren. Stát tak podporuje zvyšování spotřeby elektřiny a tedy i její produkci těchto neekologických zdrojů.
V Česku spotřeba elektřiny v posledních letech roste a byť staré uhelné elektrárny prošly modernizacemi, nepatří zrovna mezi ekologické zdroje. Ekologům leží v žaludku zvláště Elektrárna Počerady na Lounsku, která je největším tuzemským zdrojem emisí skleníkových plynů a podle Greenpeace ročně vypouští do ovzduší tolik oxidu uhličitého jako celá nákladní autodoprava v ČR.
Polostátní společnost ČEZ ale argumentuje, že současné emisní limity Elektrárna Počerady splňuje. Navíc prý chystá další modernizaci bloků.
Dvojí chování státu
Na jedné straně je tedy záslužná snaha státu podpořit vyřazování starých neekologických kotlů na tuhá paliva, na druhé ale nepřímá podpora spalování uhlí v elektrárnách. Aby kotlíkové dotace dávaly smysl, musí tepelná čerpadla pohánět elektřina vyráběna šetrněji k životnímu prostředí.
V Česku se proto musí rozhýbat stagnující rozvoj obnovitelných zdrojů, případně stavba dalších jaderných bloků a přijít, pokud mají efekt, ekologizace uhelných elektráren. Investice do vesnic a měst bez čmoudících komínů v kraji s pozadím kouřících uhelných elektráren by jinak nedávaly smysl.
