"Celorepubliková energetická osvěta"

Na celém světě všichni rádi platí daně

Na celém světě všichni rádi platí daně

Na celém světě všichni rádi platí daně

Proto nyní chystá ministerstvo financí projekt pod názvem “MOJE daně”, které má placení daní usnadnit a přiblížit placení daní těm, kteří by je náhodou neplatili rádi…. Daně nás, chtě nechtě, provázejí celý život a jsou všudypřítomné, daně platíme ze všeho a stále. Daně musí platit všichni, i ti, co vůbec nic nevydělávají. Všichni platí např. daň z přidané hodnoty – DPH v každém nákupu. Všichni platí daně spotřební a spoustu dalších daní, např. daň z nemovitosti, atd. Asi nemá cenu připomínat daň televizní a rozhlasovou, které se cudně zahalily pod název poplatek.

Výdělečné osoby platí z daň z příjmu fyzických osob, silniční daň a další daně a poplatky. Pokud  máte firmu, musíte z ní platit daň z příjmu právnických osob a další daně a poplatky.

Zdanění českých občanů a firem je značné, proto den daňové svobody, tj. bod zlomu od kterého již nevyděláváme na stát, ale na sebe, je až v půlce běžného roku. Dle Liberálního institutu to bylo letos optimisticky již 28. května (vloni již 22. května). Dle poradenské společnosti Deloitte to bylo letos až 23. června. Jako každá statistika je to velmi hrubě zprůměrováno, některé skupiny občanů jsou na tom výrazně lépe a jiné výrazně hůře.

U firem je však jedna skupina, která je postižena, kromě všeho “standardního” zdanění navíc specifickou daní, která byla, pro svoji tvrdost v letech 2011 – 2013, odborníky, nikoliv neoprávněně, též nazývána “rdousící daní”. Jedná se speciální dodatkovou solární daň ve výši 26% (u zeleného bonusu dokonce až 28%), která kromě vysokého standardního zdanění oproti všem ostatním druhům podnikání, byla uložena v letech 2011 – 2013 všem výrobcům elektřiny ve fotovoltaických elektrárnách, které byly uvedeny do provozu v letech 2009 -2010. Dodatková solární daň byla nastavena plošně, bez ohledu na skutečnou ekonomiku a konkrétní návratnost investice konkrétní fotovoltaické elektrárny, která se právě v letech 2009/2010 dramaticky změnila.

Ne všichni výrobci proto ekonomicky přežili tuto rasantní změnu ekonomických podmínek pro výrobu elektřiny z fotovoltaických panelů, kterou český stát do konce roku 2010 masivně podporoval a propagoval, aby splnil % výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Solární daň měla následně likvidační dopad na investory, kteří často museli v časové a finanční tísni v roce 2010 podepsat nevýhodné úvěry a hradit oficiální i neoficiální vícenáklady, které byly mnohdy v desítkách milionů Kč. Vícenáklady plynoucí z opatření státu byly sice unfair, ale byly alespoň oficiální, což potvrdil v jedné kauze i soud: „Lze v podstatě říct, že cílem daného opatření bylo dosáhnout stavu, aby co nejméně investorů stihlo ve zbývajícím čase dílo dokončit a nárok na nejvýhodnější ceny vykupované energie získat. Je nepochybné, že nepředvídatelné chování státu vůči investorům je nežádoucí.“, o těch unfair v šedé ekonomice se ale raději nemluví a ani orgány je nešetří…

Na druhé straně, jak konstatoval soud: “Dotované výkupní ceny byly do té míry přemrštěné, že stát v zájmu ochrany státního rozpočtu a ochrany koncových uživatelů sáhl k drastickému kroku a výkupní ceny elektřiny u zařízení uvedených do provozu po 31. 12. 2010 razantně snížil.“…v roce 2011 již skutečně výše výkupních cen přestala odpovídat podstatně sníženým investičním nákladům.

Solární daň ve výši 26% (resp. 28%) měla proto likvidační dopad především na slušné investory, kteří přistoupili k nabídce státu dlouhodobě seriozně a s důvěrou v platné zákony a vyhlášky. Největší negativní dopad byl na ty investory, kteří měli své zaměstnance a v době krize 2009 – 2010 je nechtěli propouštět a proto je zaměstnali při výrobě komponent či přímo při výstavbě fotovoltaických elektráren. Mnoho z těch, kteří měli důvěru v ekonomiku i ve stát a odpovědnost vůči svým zaměstnancům a jejich rodinám, velmi těžce poznamenala neserióznost státních úředníků. Někteří z nich dokonce měli či dosud mají, pouze kvůli svým zaměstnancům, i trestně právní problémy, které výrazně narušily jejich důvěru v právní stát.

Stát, který neučinil nic pro kontrolu překompenzace, předepsanou Evropskou komisí, která by ukázala, které z fotovoltaických elektráren mají neúnosně krátkou dobu návratnosti a solární daň je u nich plně oprávněná, si naštěstí uvědomil, že plošnou “rdousící daň” nelze udržet věčně. Od ledna 2014 proto stát snížil dodatkovou solární daň na “pouhých” 10% (resp. 11%) a upravil výkon, od kterého se bude uplatňovat, ale s tím, že se bude platit po celou dobu 20 let trvání pevných výkupních cen.

Určitým mementem může být vývoj garancí a podpor, od významné vládní a politické podpory fotovoltaickým elektrárnám až do roku 2010, kdy, i díky závažnému porušení zákonů Energetickým regulačním úřadem, se výše podpory stala ekonomicky neudržitelnou a veškerá podpora a garance “šly ze stolu”. Vše nakonec skončilo mezinárodními arbitrážemi i kriminalizací vybraných případů. Proto může být velmi zajímavé sledovat, jakým způsobem vláda potvrdí státní “garance” pro výstavbu dalších bloků jaderné elektrárny (JE). Zejména státní garance budoucího konání Energetického regulačního úřadu, dle zákonů českých i evropských zcela nezávislého, může vyvolat zásadní otázky a to nejen právní…

Ještě zajímavější bude sledovat, zda vůbec, případně, jak budou v praxi státní garance fungovat, pokud by v průběhu stavby JE vláda zjistila, že situace se stala neudržitelnou, ať již z důvodů termínových, či nedodržováním rozpočtových nákladů, což jsou problémy, které “trápí” prakticky všechny stavby JE na celém světě. Bude se opakovat osvědčený scénář: počáteční nadšení, odměnění nezúčastněných a zavření nevinných…..?

 

Ivan Noveský Institut pro energetiku

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Máte pár minut?

Podívejte se

Archivy

Sledujte nás