Komentář: Tažení proti fotovoltaikám nekončí
Ministr průmyslu Karel Havlíček chystá daňové a regulační změny, které by vlastníkům solárních parků každoročně ukously ze zisku pět až deset miliard korun. Podle komentáře Luďka Vainerta v Hospodářských novinách jde stále o dědictví tzv. solární horečky, kdy se před více než deseti lety horečně dokončovaly fotovoltaické elektrárny, aby měly nárok na vyšší dotace.
Palba do solárů je přitom podle Vainerta sázka na jistotu. „Solární baroni jsou veřejností platící kvůli špatně nastavené podpoře obnovitelných zdrojů vysoké účty za elektřinu upřímně nenáviděni a každý krok, který jim uškodí, přináší politické body,“ podotýká. Otázka ale je, proč jsou na ráně jen investice do solárů, koho daň nakonec postihne a zda Havlíčkovo ministerstvo souběžně nedělá kroky, které vedou do slepé uličky a blokují rozvoj zelené energetiky.
Solární zlatokopové už elektrárny dávno prodali
Praví „solární zlatokopové“ totiž své sluneční elektrárny dávno prodali. A to samozřejmě za vysoké ceny odpovídající původním štědrým dotacím. Ti předvídaví se solárních aktiv zbavili co nejdříve, v době, kdy riziko snížené podpory plus dodatečných daní nebylo tak vysoké. Opravdu protřelí investoři pak měli odkup dohodnutý předem. Tak se řada velkých fotovoltaických parků dostala například do vlastnictví ČEZ, přičemž managementu polostátního obra nevadila ani neprůhledná vlastnická struktura prodávajících.
V další vlně pak solární parky a jiné obnovitelné zdroje energie kupovali i kvalifikovaní investoři. Kvalifikovanost je přitom terminus technicus označující osobu ochotnou nakupovat podíl nejméně za milion, která současně podepíše papír, že si je vědoma rizik spojených s investicí. Neříká nic o tom, zda nástrahy tak specifického oboru dotyčný opravdu zná. V realitě tedy podle Vainerta budou daň platit především naivkové, kteří neodhadli, jak daleko tažení proti solárním baronům dojde, ačkoliv stát skrze vysoce postaveného úředníka sliboval, že další vlna restrikcí už nepřijde. Platit budou také ti, kteří se oboru chtěli věnovat dlouhodobě, a proto kupce pro své solární zdroje ani nehledali. Biti budou též podnikatelé, již dotace zcela legitimně využili k tomu, aby fotovoltaikou doplnili svůj hlavní průmyslový či logistický byznys.
Na stole je další změna zákona
Způsob a míru postihu obnovitelných zdrojů určí právě projednávané změny zákona o podporovaných zdrojích energie. Kdyby šlo jen o daň, byla by situace ještě jakž takž předvídatelná. Ovšem vláda poslala sněmovně návrh, který omezuje návratnost investic, a na každý druh elektráren upletla rozdílně přísný bič. Nejdrsněji má dopadnout na solárníky, naopak provozovatelům bioplynových elektráren stát dopřeje až o 70 procent vyšší návratnost investice. „Výsledná podoba novely zákona o podporovaných zdrojích energie je v rukou poslanců, kteří do ní vnesli řadu pozměňovacích návrhů. Je ale jasné, že u současné vlády je solár v nemilosti,“ dodává Vainert v HN.
Data od solárníků
Pikantní je, že data, na nichž chce ministerstvo průmyslu stavět, jsou získávána z dobrovolného sektorového šetření. V praxi to vypadá tak, že úředníci rozesílají držitelům licencí e-maily s excelovskou tabulkou, firmy provozující podporované zdroje do nich doplní požadované finanční ukazatele a z nich se potom odvodí, jestli zisk není nepřiměřeně vysoký. Jak spolehlivá takto získaná data asi jsou?
Aukce bez fotovoltaiky
Pro budoucnost je podstatné, že se v Česku obnovitelné zdroje přestaly rozvíjet. I když se jejich podpora skrze aukce obnoví ve větším měřítku, fotovoltaika má zůstat mimo hru. Ministr Havlíček chce aukce umožnit jen pro větrné a vodní elektrárny a spalování metanu unikajícího ze skládek. Se solárními elektrárnami nepočítá. Jako by si ministr nevšiml, že právě fotovoltaické zdroje mají za sebou nejrychlejší rozvoj a tomu odpovídá i prudký pokles ceny jimi vyráběné elektřiny. Pro budoucnost je podstatné, že se v Česku obnovitelné zdroje přestaly rozvíjet.
