"Celorepubliková energetická osvěta"

Biomasa energetiku nespasí, navíc škodí životnímu prostředí

Biomasa energetiku nespasí, navíc škodí životnímu prostředí

Biomasa energetiku nespasí, navíc škodí životnímu prostředí

Obnovitelné zdroje energie (OZE) se pro mnoho zemí zdají být východiskem ke splnění cílů boje proti změnám klimatu. Mají co nejdříve nahradit fosilní zdroje, zejména pak uhlí, od jehož těžby nastává po celém území EU a také v ČR urychlený odklon. Jednou z cest k produkci OZE má být biomasa, přičemž výroba energie z ní v současné době roste.

To se ovšem ani zdaleka nezdá jako strategické, a už vůbec ne jako pro přírodu a krajinu vhodné opatření, míní agrární expert Petr Havel v magazínu Květy.

Příkladů nevhodného využití biomasy je z nedávné i dávnější historie celá řada, například výroba biopaliv z hospodářských plodin. Negativní environmentální dopady cílené produkce biomasy dnes přiznávají i původní zastánci biopaliv, tedy ochránci přírody.

Přestože hospodářské plodiny jako výchozí surovina mají být nahrazeny druhou a další generací biopaliv z dřevní hmoty nebo třeba z řas, stále jde o stejný problém – biomasa z přírody se prožene motorem a zpět do prostředí „vyletí“ z výfuků.

Úplně totéž ale nastává, pokud se biomasa, a to jakéhokoli typu, využije k výrobě energie, kdy pro změnu zase obrazně „vyletí“ komínem. V obou případech ovšem taková biomasa chybí v životním prostředí, a přestože jde o obnovitelný zdroj energie, záleží především na tom, zda se biomasa dokáže obnovovat dostatečně rychle tak, aby její zdroje pokryly „energetickou objednávku“. Což není vůbec jisté.

Biomasu v podobě organické hmoty je přitom nutné především navracet zpět do přírody, ať již v podobě kompostů nebo statkových hnojiv, upravených kalů z čistíren odpadních vod či ponecháním zbytků vegetace na poli, což je rozhodující pro zachování úrodnosti půdy, podporu biodiverzity i jako prostředek k lepšímu zadržování vody v krajině, a tedy jako prevence rizik sucha, nebo naopak povodní. Vodu v krajině prostě lépe zadrží půda s vegetačním pokryvem.

„Pokud ovšem to, co vyroste, sklidíme a proženeme v rámci podpory OZE zmiňovaným komínem, o všechny pozitivní důsledky navracení biomasy zpět do přírody společnost i krajina přijdou. Nekriticky podporovat produkci biomasy k energetickým účelům je tak možná větší environmentální zločin než těžba uhlí, což mimochodem byla v minulosti také biomasa tvořená zejména pravěkými stromy, která ale zkameněla,“ podotýká Havel.

I v současné době mají být stromy a dřevo jednou ze surovin k výrobě OZE, což je ve značném rozporu s jinak správným odmítáním kácení deštných pralesů a regulacemi kácení stromů a keřů obecně.

Biomasy jako organické hmoty zapravované do půdy se nejen v ČR nedostává již nyní. Například produkce statkových hnojiv stačí v naší zemi k tomu, aby pokryla zhruba třetinu pozemků, na něž by jí bylo možné použít. EU navíc požaduje po členských státech zvýšení zemědělských ploch obhospodařovaných v režimu ekologického zemědělství na cílových 25 procent, tedy na několikanásobek stávajícího stavu. Na takových plochách nelze do půdy doplňovat živiny, které ke svému vývoji spotřebovaly hospodářské plodiny, chemickými prostředky a prakticky jediným řešením je doplňování těchto látek biomasou. Její potřeba v zemědělství tak v dalších letech zcela nepochybně poroste. Spalovat biomasu a využívat ji v energetice proto opravdu není dobrý environmentální nápad.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Máte pár minut?

Podívejte se

Archivy

Sledujte nás